Čus virus!

aneb dvakrát se dívej, kam jednou lezeš

Jednou v centru Brna nás s polovičkou popadl hlad. V tu chvíli jsme nějak neměli chuť na jinak výborné gyrosy, nudle či pizzu, a tak jsme hledali nějakou obyčejnou českou hospodu, kde si dáme vepřo-knedlo-zelo. Našli jsme ošuntěné dveře, nad kterými visela cedule se jménem jednoho nejmenovaného pivovaru, tak jsme směle vešli dovnitř.

Jelikož jsem pomalu přestával vidět přes vlasy, padající stále nížeji přes oči, rozhodl jsem se svěřit svou hřívu do rukou kadeřnice.

Třetí čtvrtek v měsíci

já s úsměvem na líci

pozoruji, jak to ve mně vře

protože Beaujolais Nouveau est arrivée

Pohlédnu z okna a vidím

zima a tma – skoro jako tenkrát

pamatuješ taky?

trochu se stydím

aneb s němčinou nejdál dojdeš

Moje drahá polovička toho času brigádničí v německém Mnichově a domlouvali jsme se, že se na víkend přijedu ukázat. Německy jsem se nikdy neučil, ale měl jsem přesný návod, kde zabočit vpravo, kolik metrů rovně, kterým metrem a za kolik apod. Ovšem...